Odjezd na letošní alpskou expedici byl naplánována na středu 12.8. ráno, s tím, že během středy a čtvrtka dojedeme k moři, v pátek tam pobudeme a sobotu a neděli pojedeme domů. Přemlouvání Miloše, aby jel s námi bylo neúspěšné, a ranní odjezd nám zkomplikoval fakt, že Rosťa musel do práce čímž pádem se odjezd posunul až na odpolední hodiny. Jirka Bartes vyjížděl z Výčap slavnostně odmávnutý starostou s obecní vlajkou, já s Domčou jsme vyrazili (po měsíci kdy nepršelo) s krásně (temperkama od Denisky) vybarvnou letní střechou. Než jsme dojeli 7km do Hrotovic, byli jsme durch promočení, temperky jsem měli na sobě, no takový slejvák a kroupy jsem opravdu nečekal. V Dalešicích jsem zajel do autobusové čekárny, kde jsme nasadili střechu ale stejně jsme se museli u Rostě převléct. V Hrotovicích jsme počkali 20 minut než přestane pršet, Jirka zapsal na svoji střechu start první etapy s "0km", ve Znojmě jsme natankovali abychom mohli porovnávat spotřebu a záhy jsme již na Šatově překračovali hranici do Rakouska.

Pokračovali jsme Retz - Krems - Waidhofen ad Ybbs, ale skončili jsme (už v podstatě potmě) cca 10 km před Waidhofenem ve městě Gresten. Zkoušeli jsem poptat u dvou baráků možnost překempování na zahradě, ale neúspěšně :o( Ve městě byl podle mapy "campingplace", ale tak dobře schovaný, že nás k němu musela zavést omladina od baru u místní benzinky. Spíš než kemp to byla zahrádkářská kolonie minizahrádek s karavany. Ale pěkný schovaný plácek, za komlet výpravu jsem zaplatil 25e, studená sprcha nám bodla, samostavěcí stany postavené během pár vteřin, Rosťové měli stavění stanu taky dobře zmáknuté a večeři jsme vařili už při světle Robertova propabutanového osvětlení.

ujeto 200 km, průměrná rychlost 42, max. rychlost 69, čas celkový 6:26, čas jízdy 4:43

Ráno obchází Jirka stany a hraje nám z mobilu "severní vítr je krutý". Budíme se do slunečného dne v podhůří Alp. Jirka zjišťuje problém s chlazením, matka na vrtuli volná a jak se to protáčelo, tak probroušená. Vyztužuje podložkama, otevíráme boky pro lepší chlazení a vyrážíme. Tankujeme a Jura zapisuje stavy PHM na svoji expediční střechu. Nejmíň tankoval Rosťa, nejvíc Jura. Hnedle kousek od vyjetí nás zastavuje další problém, Jirkovi uletěla řemenice z altíku. Dáva kratší řemen, vyřazuje alternátor, dynamo mu prý dobíjí dobře (až později zjišťujeme, že altík nemá na veloušovi vůbec zapojený a že je několik let ve stadiu tzv. přípravy na zapojení :o) Začínají kopce. Když řadíme v prvním kopci jedničku, nahoře zastavujeme a říkáme si: co bude dál? A přichází super stoupací a nejhezčí etapa Alp: Admont -Trieben - Hohentauer. Drtíme to jedničkou nahoru, za náma modro, nahoře v Hohentaueru vystupujeme a hrozně se všichni chlámeme. Je to palba. Zastavují vedle nás chlapíci BIER SERVIS, říkáme si, bude plechovka, ale prd. Vyptávají se na stroje a když zjišťují, že máme namířeno do Itálie, padají se smíchem na kolena. Plechovka žádná :o( Při další zastávce na odpočívadle, když vaříme polévku, přizastavují pražáci a z okna volají "šťastnou cestu". díky a ať vám prší celej den, volá za odjíždějícím autem Jura. Domča se chláme snad ještě 15km. Pokračujeme na Neumarkt a po B317, Friesach, Althofen, jezero Ossiach See objíždíme ze severní strany a přijíždíme do Villachu. Tohle fakt odsejpalo a dost nás to zrychlilo. Na kraji tankujeme a libujeme si, že to jde tak dobře, že bychom asi mohli k tomu moři do večera dojet. O pár minut déle zjišťujeme, že nemáme Rosťu, vracíme se a Rosťa stojí s ulomeným tlumičem na předním ramenu. Nasedá s nějakým domorodcem do auta a odjíždí shánět svářečku. Po půlhodině se ale vrací s tím, že mise byla 2x neúspěšná. Nechtěli či neměli. Jirka vytahuje z útrob veloucha jiné rameno, ale levé. Rosťa piluje a piluje až držák propiluje tak, že lze nasadit i na pravou stranu. Vyrážíme, ale záhy musíme opět zastavit, páč Rosťovi to s novým štítem vůbec  nebrzdí. Asi na 3 zastávky přeskládává brzdy a klíče, šteluje, dává pružiny na obě strany, až se s velouchem dá jet. Mezitím zkušíme ještě nějaké servisy na zavaření původního ramena, ale všude je už zavřeno, je kolem 19h. Frčíme severem Itálie po SS13, 60-70km/h, je to paráda. Silnice se proplétá kolem dálnice a tvoří ji v podstatě samé mosty a tunely. Jedem pořád jakoby skopce, říkáme si, že cesta zpět bude krutější. Úžasná scenerie byla, když už dole byl stín, ale na vršky Alp stále svítilo slunce. Sqělej pohled. A opět za tmy dojíždíme do Gemona del Friuli, kousek nad UDINE, kde kempujeme za 40E, voda teplá, točené grande birro. Snováme plány na pátek. Jirka má prioritu stavit se v Ressiutta na grilované kuře (láme nás, že se tam otočíme ještě teď, ale neuspějě) a chce udělat etapu přes Slovinsko, já chci dojet k moři (zbývá jen 80km) a Rosťa po problémech s ramenem prohlašuje, že už nikam nejede, že Miloš měl pravdu a ať jedem sami, že on si to nechá někde zavařit a počká na nás. Posíláme domů SMS, že Mildův duch se převtělil do Rostě, přichází odpovědi - Robert a Osud píšou, že k moři musíme dojet, takže Jirka konstatuje, že když to píšou i plechovice tak se shodujeme všichni a Rosťovi sdělujeme, že zůstat je VYLOUČENO a uléháme ke spánku.

ujeto 342 km, průměrná rychlost 46, max. rychlost 72, čas celkový 11:49, čas jízdy 7:20

Až ráno za světla, když obchází Jirka stany a hraje nám z mobilu "severní vítr je krutý", zjišťujeme, že jsme spali přímo pod krásnou alpskou horou :) První cesta vede do autodílny. Správná retro dílna, vybavení tak z 60-70 let. Ital se přestane rýpat v piaggiu, prohlíží rameno a ptá se, zda svařit precisio, my mu říkáme že hlavně festo :o))) vypadá sice jak Mussoliniho bratranec (čepice jak z války, dílnička vyzdobená vojenskými přilbami), ale rameno je za 10E zavařeno. Pádíme k moři. Cesta moc pěkná, propletli jsme se centrem Udine, projeli historické brány Palmanovy a kolem jedenácté jsme byli u cíle. Grado, přístav, moře. Prošli jsme přístav, natankovali a protože jsme v přístavu nenašli vhodné místo na vykoupání zastavili jsem kouse dál u silnice a přeci jen se vykoupali. Domča, když uviděl v moři kraba, vyjel jak hasič a už tam nevzlezl. Jeho škoda. Pádili jsme stejnou cestou zpátky a šlo to moc pohodově. Kupodivu i mírně do kopce pádíme čtyřka, trojka. Další meta Grilované kuře ALL BUON v Ressiutta. Jirka nás pozval, každý dostal půlku kuřete, hranolky, pivo nebo colu, no prostě pohádka. Potom jsme se trošku dohadovali o etapě přes Slovinsko. Jura preferoval vrátit se a jet Slovinsko na Bovec a zpátky do Tarvisia, my jsme hlasovali pro kratší variantu, do Tarvisia Itálií a odtud přes slovinsko přes Kranjsku Goru do Villachu. Kranjske sedlo - luxusní kopeček, 18%, nahoře jsem se blýskli u cedule Slovinsko/Rakousko a sjezd dolů do villachu, to byla lahůdka, cedule zařadit jedničku, no říkal jsem si, jestli to Rosťa ubrzdí, tak mu to brzdí fakt dobře. Když jsem dole plivl na bubny, jen to zasyčelo :o))) Nádnerná etapa. Ossiach See objíždíme tentokrát z jižní strany a díváme se po kempech. Trochu selhala navigace a po mírném sjetí z trasy kempujeme, tentokrát ještě za světla, v moc pěkném kempu u jezera Maltschacher See. 53E je dost, ale príma koupání v jezeře, točené škopky, teplá sprcha, jejda to se nám usínalo :o)

ujeto 363 km, průměrná rychlost 43, max. rychlost 69, čas celkový 9:57, čas jízdy 6:35

(na foto GPSky není etapa Grado 77km)

Vstáváme na Jirkovo obejítí stanů s mobilem hrajícím "severní vítr je krutý". Tentokrát do zataženého rána, těsně po zabalení stanů a vystartování začíná pršet, jedeme v dešti. Tankujeme u benzinky bez obsluhy, jen s automatem na prachy a karty. Rosťa dává 50E, bohužel zjišťujeme, že automat nevrací. Tankuju ještě já, pak kanystr, Jirka pár flašek od oleje, na zybtek nám budka dává dobropis... Rosťa mění relé, protože nedobíjí. Pokračujem po hlavní zpátky k Triebenu, sice prší, ale aspoň to pěkně chladí. Přestává pršet, vylézá oskar, dáváme letní střechy. Rosťa opět nedobíjí, tak přechází kabely utahuje je a ejhle, je po závadě. A přichází opět nejhezčí etapa, přejezd Alp: Hohentauern - Trieben - Admont - Altenmarkt - Waidhoffen. Musím říct, že zpáteční cestu jsem si tuhle část užil mnohem víc než cestou na jih. Ve Waidhofenu se pohledem loučím s Alpama, ale netuším, že v mapě vybraná cesta nám povede přes super kotár - horu sv.Leonhard. To byla třešnička na dortu, uzoučká klikatice až nahoru ke kostelíku(jak jinak než jedničkou) a luxusní výhled seshora zpátky na Alpy. Kdo chcete udělat jen krátší výlet do Rakous na mašině nebo na kole, doporučuju sem. Sjezd dolů o poznání méně adrenalinový, o to delší. Super! No a pak už pomalu k Dunaji a pěkně brblačkou kolem vody až do Kremsu. Zde jsem pozastavili a domluvili se, že to dotáhnem až do CZ, ke Znojmu, třeba na Výrovice. Nějaký rakušák se dožadoval koupě hadráka, nabízel 6000E, u nikoho nepochodil. Na Výr jsme to dotáhli. Cena za kemp 550 kč i s žetonama na sprchu, zavolali jsme holkám, aby už se o nás nebály, dali jsme si večeři (byl zrovna italský večer, s italským kuchařem, asi věděli odkud jedem :o) a u piva plánovali, kam příští rok. Zatím to vypadá na dvě verze, Itálie/Sicílie a Dánsko/Švédsko.

ujeto 392 km, průměrná rychlost 44,5, max. rychlost 74, čas celkový 10:43, čas jízdy 8:48

Ráno-útrom, když Jirka obešel stany a probudil nás melodií z mobilu "severní vítr je krutý", jsme posnídali, a vyrazili do Hrotovic. Poslední tankování a u Chládků u kafe proběhl výpočet jednotlivých průměrných spotřeb, zúčtování a závěrečná fotka s medailemi od Rostě. Kamarádi, ještě jednou Vám děkuji za super výlet!!!!

ujeto 42 km, průměrná rychlost 42, max. rychlost 74, čas celkový 2:05, čas jízdy 1:00

CELKOVĚ (z a do Hrotovic): 1339 km průměrnou rychlostí 44,3km/h, čistý čas jízdy 30,5 h, spotřeba: Rosťa 4,4, Ivoš 5,5, Jirka 6,0 l/100km. Celá cesta proběhla bez závad, protože jak řekl Jirka: dokud není hadrák na odtahovce, závada se nepočítá!!!