Jirka Bartes si na sobotu 2.srpence objednal luxusní počasí a tak se náš tým sešel po 10 hodině ve Výčapech na kopci. Kafíčko, klobáska a hodinu a půl čekání na Sáhiba, který k nelibosti zbytku mančaftu dojel přesně v 11.32. Osud tímto přišel o litr, když se s Jurou vsadil, zda Zdenda dojede do půl hodiny. Už teda mistře staviteli to čekání začíná být dlouhý a mohl bys Zdendo jednou zkusit dojet zavčas... (Ale to asi chceme moc :o)
Vyrazili jsme směrem do Telče, pěkně po vedlejších. Trasa byla zvolena ideálně, silnice nerozbité, dokonce naše kolona 9ti velorexů svezla na jediných dvou volných místech dvojici stopařů, kteří z tohoto povozu byli opravdu vykulení. V Telčí jsme zkoukli historické muzeum, udělali pár fotek u Stalince a zaparkovali na náměstí, kde účastníci telčského fesťáku mohli hodinku okukovat naše tříkolky.
Následovala telčská rozhledna (jak to okomentoval Franta: "Já nevím, proč furt vymejšlíte rozhledny, když tam stejně nikdo pak nevyleze"). Měl napůl pravdu, Jura výstup (kvůli silnému větru nebo kvůli silným větrům, nevím už přesně) v půli vzdal a taky si to od Sáhiba pěkně slízl.
Cestou jsme zastavili v Nové Říši v hospodě na oběd. Sedli jsme si, pinglice odešla a vrátila se cca za 10 minut s tím, že se omlouvá, ale že kuchařka dostala strach a utekla. Přesunuli jsme se 2km do Bohuslavic a na tamním Selském dvoře jsme se nadlábli dobře.
Kolem 17h jsme se vrátili do Výčap. Po 100 km v hadroletu mě bolela pr...zadek (fakt nevím, jak vydržím ten Balaton). No a zbytek ve Výčapech v Jirkově režii: pečené prasátko = 1A s hvězdičkou. Mňam. Pivo, víno teklo proudem, Sáhib hrál s Tondou (el. bubeník), a posléze se zapojil i duchovní otec dumky - Mirda, takže hrála MONA v plné sestavě. Harmonikář hrál zase v několika světových jazycích, a do mrtva - ve finále vytuhl. Obsadil Jirkův karavan, a ráno se hroooozně staral, kde je jeho Danuška a skýmpak jela domů :o)
Jirko děkujeme, a za rok naviděnou v podheraltickým podemlejně na desáté jubilejní DUMCE :o) čao!