Velorex - Rumunsko 2019

Cestu podpořili: Agrimex, Zámek Valeč, Čerpací stanice GULF Valeč. Děkujeme moc!

Kam jet po Balatonu, Alpách, Itálii, Slovinsku, Švédsku, Finsku, Estonsku...? Do Rumunska. Na Fagaraš!

čtvrtek: 8.8.

Setkáváme se v 15 hodin na čerpací stanici GULF ve Valči. Majitel nám poskytuje referenční tankování na cestu. Doplňujeme všechny nádrže do plna, od teď se měří spotřeba :) Dominik slavnostně zahajuje zápisy na střechy. Přesunujeme se na valečský zámek, kde od paní Valové dostáváme na cestu výtečný oběd, loučíme se s rodinami a fanoušky, kteří nás přišli podpořit a v 16.30 nás emeritní starosta Josef Zahrádka odmávne státní vlajkou a vyrážíme na jihovýchod. Vyhýbáme se hlavní silnici na Mikulov a jedeme bokem přes Drnholec. Po průjezdu Mikulovem jedeme do Valtic, kde překračujeme hranice a pokračujeme Rakouskem. Po pár kilometrech projíždíme křižovatkou, náš velorex jede první, určujeme trasu, řídí Dominik, najednou nás předjíždí policejní vůz, pouští majáky, dává blinkr doprava a zastavuje. S Domčou to nehlo, dává blinkr doleva a chce ho objet :), naštěstí jsem mu to zavčas strhl a zastavujeme za policistou. Ten vystupuje a jde kolem naší kolony dozadu k posledním dvěma velorexům, kteří jak jsme zjistili, narozdíl od nás, nezastavili na stopce. Policeman mluví dobře česky a říká klukům: "Pánové, nevím, jak v Česku, ale v Rakousku platí: když jsi na stopce a vidíš, policajta, musíš zastavit!" Takže obě posádky ze Stříteže to mají po 35E :))) Pokračujem dále a za chvíli překračujem hranice na Slovensko, Moravský Svätý Ján a po sedmé hodině jsme v kempu Rudava v Malých Levároch. Pivo Frambor, a naše první noc na cestě :) Fááájn :)

pátek: 9.8.

Ráno se přesouváme Slovenskem jen asi 20km do Záhorskej vsi, kde nás již čeká KOMPA - přívoz přes Dunaj. Takže i letos nechybí trajekt. Jak glosuje Jirka, trajekt prostě musí být. Přívoz má asi 100m, celý ponton je zavěšený na laně po proudu a pohání ho jen závěsný lodní motorek. Romantika :) A tak jsme zase v Rakousku, pokračujeme touto zemí směrem k přechodu Nickelsdorf. Tato trasa byla zvolena kvůli vyhnutí se Bratislavě a byla to super volba, jede se moc pěkně. V Maďarsku pokračujeme po silnici č.1, vyhýbáme se placeným dálnicím, jedem přes Gyor, po 13h přijíždíme k Balatonu do Balatonfűzfő. Chceme se vykoupat, ale do kempu nás nechtějí pustit, městská pláž je placená a plná lidí a tak ve stínu parku poobědváme a pokračujeme ještě asi 80km k Dunaji, kempujeme ve městě Dunaföldvár, Čaňečci se jdou vykoupat do Dunaje, ostatní se spokojíme se sprchou a vyrážíme na pivo a večeři. Prima večer, jenom plno komárů. Jiří začíná být nešťasný ze svojí spotřeby a řeší zda posunout jehlu nebo vyměnit karburátor.

sobota 10.8.

Maďarské silnice jsou opravdu prima, dobře se jede, malý provoz, jedeme přes Segedín a brzy stojíme na hranici do Rumunska. Konec Schengenu - celnící prohlédnou stroje, diví se, že to má i pedály, kroutí hlavou a smějí se. Zastavujem hned za celnicí, chceme řešit rumunské dálniční známky. V Rumunsku se totiž platí za všechny silnice, nejen dálnice, je to spíš silniční daň. Na osobák to na 10 dní vychází na 3e, motorky to mají zdarma. Jsme rozhodnuti raději to zaplatit jako za auto, než se pak někde dohadovat s policií. Nicméně babka v budce s vinětami, mluví tak nějak poloslovensky a říká, že musí zavolat "hlavnej", aby zjistila, ako to budě. Telefonát: Posluchaj, mám tu také vozítka, vopredu to má dve kolesa, ale vzadu iba jedno, v techničáku to má napísané motocykel, ale vyzerá to jako malé oblečené autíčko :))) Verdikt - neplatit. Další babka se nám snaží vnutit veksl a dožaduje se vyměnit naše eura za její lejky :) Odbýváme jí, že nemáme peníze, že platíme kartou. Je z toho smutná, mávne rukou - to je dneska svět :(

Pokračujeme Rumunskem za město Arad do předem vyhlédnutého malého kempu. Kemp je prima, soukromí na zahradě, komorní atmosféra, čisto, majitel slibuje, že uvaří originál guláš, ale když zjistí, že je zájem jen o 4 porce, řekne, že ne, že minimálně 10, takže si vaříme sami a majiteli aspoň vypijeme zásoby piva :) Jirka je regulerne nešťstný ze své spotřeby.

neděle 11.8.

Dnes bychom se měli dostat na Transalpinu, 67C, jednu ze dvou silnic horských průsmyků přes pohoří Fagaraš. Transalpina a Transfagarasan jsou vlastně cílem naší cesty. Cestování v Rumunsku je horší než v Maďarsku. Silnice po kterých jedem jsou ok, ale provoz veliký, kamiony :( Kromě pár dálnic okolo Bukurešti chybí totiž v Rumunsku dálniční síť a kamiony jsou soustředěny na silnice a my se pohybujeme mezi nimi, a není to pro řidiče hadraplánu moc příjemné... Jedeme přes Devu do města Sebeș a zde najíždíme už na silnici 67C Transalpina. Jsme plni očekávání, cestou zastavujeme u jezera Barajul Lacului Oașaale, a dojíždíme do osady Obârşia Lotrului, kde kempujeme a odkud budeme pokračovat zítra silnicí 7A k Transfagarasanu. Zjišťujeme však, že jsme projeli severní úsek Transalpiny, který ovšem není moc zajímavý. Proto po zakempování znovu startujeme stroje a vyrážíme projet jižní část. Co Vám budu povídat, nádhera. Endorfiny ... Co se týče zakempování, hostinský nás nasměroval za hospodu, kde byly už 2 stany, asi 10 m od sebe, proto stavíme naše stany kolem, i něco mezi ně. Vyrážíme na Transalpínu. Krásné etáže, stoupáme až do nebes a přitom tím odetážováním jedeme víceméně dvojkou, žádné trháky, jak v Alpách, na silnicích osli, koně, krávy, nádhera. Nahoře pěkně fouká a je zima. Fotíme se dáváme expediční samolepky a jdeme na místní guláš. No, přiznám, že nic moc. Sjezd dolů si užíváme úplně stejně, jako výjezd nahoru. U našich stanů dole stojí 2 pěkné maminy s dětmi a spustí na nás (mj. perfektní angličtinou), že ony tam byly první (to jsou ty 2 stany), že jsme jim narušili jejich osobní prostor a měli bychom ho respektovat. Oponujeme, že nás tam nasměroval majitel, máme zaplaceno, chvilku se snažíme domluvit, ale nakonec ustupujeme. Nechceme se hádat. Pomysleli jsme si sice něco o emanciopované kravce a asertivně se posunuli za hranice jejího osobního prostoru. Tohle jsme moc nepochopili, ale co už ... Koupeme se v horské říčce, je to zubatý, brrrr. Pivko, večeře a zážitky z dnešní Transalpina etapy, pěkný večer :) Jen ta Jirkova spotřeba :)

pondělí 11.8.

Pokračujeme z Obârşia Lotrului silnicí 7A kolem jezera Lacul Vidra. Pohodová lesní horská klikatice, po včerejší extázi z Transalpiny nic moc zážitek. Zážitek byl benzinka, jako vystřižená z našich 70tek. 2 stojany, v kanclu jedna paní, dělající nějaké papíry, kolem se pasou kravky :) Romantika. Kravky a zvířata vůbec občas potkáváme. Jednu chvíli jedem poslední, před náma Robert. Před mostem stádo krav, stojí na boku cesty, Robert k nim najíždí, asi si je chce pohladit. Krávy se splaší, zatarasí kompletně celu cestu a valí před náma. Musí to být pohled, velorex, ženoucí před sebou celé stádo krav :))) Za mostem to krávy berou ostře doprava,my pokračujeme rovně :) Další zážitek s kravkama slovy Jirky: "Jedu takhle, najednou přede mnou kráva, tak zastavím, jenže mě předjede další kráva, tentokrát v Dusteru, a ta kráva tu první krávu neviděla, takže do ní drcla. Naštěstí se ta první kráva zvedla a odešla, takže ta druhá kráva mohla taky jet. Takže to máte tak, když se potkají dvě krávy" :) Přes Râmnicu Vâlcea dojíždíme do Curtea de Argeș, kde najíždíme na silnici TransFagarasan 7C. Start cíle naší cesty. Jedeme pomale vzhůru, kolem jednoho z drákulových hradů, Poenari Citadel, před sebou ve výšce vidíme mosty tunely, které budeme za chvíli projíždět, je to úchvatné. Zastavujeme u obrovské přehrady Vidraru Dam, ale je zde lidí jako much, na parkování a průjezd dohlíží policisté, nechávají nás zastavit na chodníku a prohlédnout si to tu. Jenže pak, když odjíždíme, Jirka nenastartuje. Jak už jsme s velorexem na silnici, policajt nás vyhání a ukazuje nekompromisně odjet. Odjíždím s Domčou asi kilometr za hráz a parkujeme v lese. Jsme unavení ... Robert řeší s Jirkou opravu, nakonec jim kluci Čaňkovi nesou ze servisního vozu novou baterii, hadrák asi po necelé hodině najednou zavrčí a jede. Čím to bylo, nevíme, ví to asi jen duch Drákulův, vznášející se nad námi. Začínáme stoupat do horské části. Najednou v zatáčce medvěd! Domča zastavuje, kousek dál, já jdu s mobilem zkusit ulovit fotku. Váhám, jak moc si troufnout přiblížit se, moc si pravda netroufám. Stejně tak zastavují Čaňkovi a Adam vybíhá s foťákem. Kam běžíš ty vago, volá Milda ... - Vyfotit ho - Okamžitě se vrať, tady nejsi v zoo !!! No a tak pomalu pokračujeme. a stoupáme výš a výš. Někde před námi by měl být kemp. Další mědvěd! Michal s autem, najede až k němu a natočí ho, pěkné záběry :)) Jirka při průjezdu zatáčkou, když mu sklo ošpoluchne benzín, zjišťuje, že nemá víčko od nádrže. Po půlhodině marného hledání a cestě zpět imrovizovaně zavře nádrž kelímkem od rajčat. K večeru dojíždíme k hospodě u silnice, jejíž protější mez pod lesem majitel hrdě pronajímá jako kemp. Má tam jeden turecký záchod a sprchu, my dáváme přednost zase horské řece, tentokrát to odhaduju tak na 6 stupňů. Po chvilce ve vodě křeč v nohou :) Namočím se, namydlím a ještě jednou namočím, je to super. Největší problém vlézt tam má Domča. Když tam nakonec po deseti minutách postávání s promodralýma nohama padl, vyjel jak hasič a já mu říkám ať se namydlí a potop se ještě jednou. Jeho vyděšené koktavé : TAK TO JAKO ANI VŮBEC! se stává hláškou výpravy :))) Zastavují u nás lidé, ptají se odkud, kam, prohlíží stroje. Mladý pár z Pitesti, Adriana s Danielem, jedou straým VW a jsou to snad ještě větší blázni než my. Zdržují se snad hodinu, povídáme, radí nám co a jak v Rumunsku, bavíme se kam pojedem, Salina Turda, doporučují, Sibiu též, nahoře na Fagaraši je prý úžasné jezero, jen když řeknu Hoia Baciu, transylvánský les hrůzy, najednou zvážní. Ano, znají, ví o tom, ale nebyli tam a ani je tam nikdo nedostane. Z tohoto kusu podivného lesa, kde neplatí fyzikální zákony a je tam nejspíše nějaké extrémní magnetické pole se postupným získáváním informací začínáme bát, i když Jiří pořád stojí za svým, že tohle prostě navštívíme a basta. Večer nám všem na obrazovky mobilů vyskočí varování Rumunské vlády před extrémním nebezpečím výskytu medvědů v oblasti, kterou vyhodnocujeme jako tu, co jsme projeli a je asi 10 km za námi. Taktéž hostinský říká, že zde je to už v pohodě :))) Jirka vybavuje nádrž víčkem od okurek a řeší nevracející se spojku. Každý večer je na programu mimochodem řešení spotřeby Jirkova velorexu :)))

úterý 12.8.

Transfagarasan. Nádhera. Zdoláváme vrchol. Je zde takové turistické centrum. Parkování všude placené, ani nevím jak, vytlačilo nás to až sto metrů za "centrum", parkuji u silnice a jdeme s Domčem zpátky. Klukům Čankovým se podaří nasměrovat se k tomu jezeru, my o něj s Domčou přišli. Na parkovišti je hromada sněhu :) Tak jsme se dočkali. Vítr, ale nádnerné pohledy dolů na klikatící se cestu a scenérie. Miloš to vystihuje krásným slovem. Dechberoucí. Pomalu sjíždíme dolů, zastavujeme kocháme se , fotíme. Co k tomu víc napsat, bylo to prostě DECHBEROUCÍ. Je to za námi. Co teď dál? Chceme jet po nějaké trojce směr Turda a vyhnout se centru města Sibiu a husté dopravě. Po asi dvou kilometrech to vzdáváme, tady bychom ty hadráky rozbili. Vrací me se na hlavní a přes Sibiu se suneme k Turdě. Zastavujeme na oběd. Vybíráme z rumunského jídeláku, kluci překládají překladačem slova, řehtáme se - vepřové otvory, kuřecí pařáty :) Jirka má jasno, objednává si menu. Směje se nám, že on už má objednáno :) Po chvíli dostává kompletní jídelní lístek :))) Teď se smejeme my. Pokračujem v cestě, jedeme pohodově, kempujeme v kempu, který nám již předem doporučili motorkáři a který jsme si nazvali později u ekoteroristů :) Kemp malý, ale krásný, až extrémní čisto, asi 7 druhů popelnic na třídění všeho možného a majitelka v zádech okamžitě, když člověk něco vyhodil a už to přendávala do správné popelnice a dávala kázání :)))) Jirka už se bojí jít cokoliv vyhodit a hází odpadky do hadráka :) Jinak ale super, dostáváme od majitelky rady, co se týče slaných dolů a taky nesmíme opomenout, že je zde bazén, koupeme se, je to bájo :) Večer trochu více slivovice, ráno bude Liborek jako po mladejch.

středa 13.8.

Ráno vyrážíme spolu s čekými motorkáři, kteří se k nám přidali, do slaných dolů Salina Turda. Od majitelky kempu víme o původním strém vchodu v centu města, kterým se vyhneme novému objektu a 5000-ům lidí na parkovišti s turistickými atrakcemi. Jsme rádi, že jsme se tomu vyhli, tohle nemusíme. Ten starý vchod je super, jakoby zapomenutý v zástavbě, malé parkoviště zdarma, a v dolech trávíme přes 2 hodiny. Je to úchvatné místo. Doporučujeme, pokud pojedete do Rumunska. Na konci stránky je odkaz, koukněte. Ještě navštevujeme za Turnou průsmyk v horském masívu, jakožto doporučené místo od Adriany a po této exkurzi vyrážíme směr Kluž a translyvánský les hrůzy Hoia Baciu. Máme nastudováno z internetu tolik bájí, že z tohoto místa máme strach a respekt. Kromě Jirky, ten je v pohodě :) Jenže to místo nemůžeme najít, objíždíme ve vesničce Baciu všechny polňačky, offroad ... , gůglujem jak o život, pak se ptám staříka z kravkou - magic forrest? Hoia Baciu? ukazuji rukama křivé stomy, děda nechápe, co po něm chci, až najednou se chytá - Hoia fenoméne? Ááááá - a ukazuje nám směr. Jirka vyráží na průzkum, ale po chvíli, mu začíná kuckat hadrák a je rád, že dojíždíme za ním. Najednou, mezi poli, fungl nová balená a osvětlená silnice, asi 2 km, pak zase polňačka. Chápeme, že onen les je vedle nás, ale je to asi 4 hektary a nevíme kudy kam. zastavuejm v křoví a kluci vyráží do útrob magických sil, Milda nechce, ale obě děti má v lese, vyráží pro jistotu za nimi ... Já hlídám velorexy. Nechci temné síly pokoušet. Kluci se po asi půlhodině vrátí, že magickou paseku nenašli a jediné co našli byla skupina Rumunů, také hledající ono místo a pak woodoo panenku. Robin ji vyfotil. Cestou zpátky, jak jedu první vdím na zemi mobil, zastavujem a on to Michalův mobil. To jsou událostě ... V podstatě s úlevou opuštíme toto místo a prdíme směrem k maďarsku. Zastavujem v jedné vesnici na oběd. Obsluha restaurace očividně nepočítala s tím, že do ní někdo přijde :))) Najedli jsme se dobře, to ano, jen čekací doba, skoro 2 hodiny nám trochu zamíchala s plánem dojet do Maďarska. Nicméně na hranicích nám vrátí hodinu, o kterou nás časový posun obral cestou sem ... Jak se blžíme k Oradei, domníváme se, že v pohodě stihnem dojet do Maďarska, podle mapy víme o kempu asi 20 km za hranicema. Michal nachází v mapě hraniční přechod mimo hlavní cestu, sjíždíme a frčíme tímto směrem. Asi 15km za Oradeou míjíme na křižovatce 2 chlapíky v montérkách, kšiltovkách a vestách, kteří na nás mávají. Prosvištíme kolem nich a mě to nedá, říkám: Nebyli to policajti?, táži se na posledního, Mildy vysílačkou, co dělají, - sedli do auta jedou za námi. Říkám prvnímu, Michalovi ať zastaví. Kolona zastaví, borečci nás předjedou a začnou kontrolovat Michala. Fakt policajti.... V civilním autě, v nějakých pracovních uniformách ... A kam prý jedeme, vysvětlujeme, že na hranice. Ouha, pánové, tento hraniční přechod je otevřen pouze v neděli!!! Musíme se vrátit. 15 km zpět. Začíná se nám ten časový posun na kranicích komplikovat. Vracíme se a v Oradei se nám ztrácí Libor. Zkrátka v koloně velorexů, kteří na kruháči odbočí jede jeden rovně. Nepochopitelné? Komunikujeme, nakonec Michal jede pro něj a navádí ho na hranice. Hranice Schengenu, musíme otevřít zavazadelníky, velorexy jsou kontrolovány i my, už je tma, když jsme se dostali do Maďarska a míříme do Komádi, kde má být kemp. Jsme zde 21:30, ale žádný kemp tu není. Michal vyráží do hospody zjistit situaci. V následujících asi 30 minutách zjišťujeme hluboukou pravdu pořekadla "s tebou je domluva jak s Maďarem". Výsledek nula, já mám krizi, jsem KO, grogy a asi umřu, zavírám se do velorexu a nekomunikuji, chci spát .... Nakonec hospodský dává Michalovi telefon na ucho, ten s někým hovoří a za chvíli u nás zastaví mercedes, vykoukne holčina ptá se nám řečí srozumitelnou: Dou you find the accomodation? Yes, hura we are rescued :) Spíme nakonec nejlépe z celé expedice, v novém penzionu, v pohodlíčku, sprcha, ráno káva, no úžasný :))) díky Mufe!

čtvrtek 14.8.

Ráno po kávě vyrážíme, už nemáme kromě cesty žádný další cíl, rozhodneme se objet Budapešť severně a směřovat se na Slovensko, nějaký kemp

v oblasti Štůrovo, Nové Zámky ..., podle toho, jak půjde cesta. Osvědčil ase nám taktika já s Domčou vpředu a Miloš s Ádem vzadu. Jediné dvě opravdu komunikující vysílačky. O to zábanější pro nás bylo, když se jednou za čas najednou do éteru ozval Libor nebo Robert. Cesta ubíhala ohromně, maďarské silnice super, provoz malý, řídil Domča a dlužno říct, že se toho nebál. Jeli jsme jako vítr, až do 12:30, kdy se ve vysílačce ozvalo "Ty vole, nám se asi rozletěl motor". Roberti jeli asi 10m smykem, jak se jim to hvízdlo, a celá výprava se záhy soustřeďuje na odbočce hlavní silnice, přímo za policejním vozem s radarem. Rozborka a zjištěn rozlomený píst po zadření uvolněnou segerovkou pístního čepu. Navrhuji vyměnit celý motor (vezeme náhradní), Robert volí variantu výměny pouze pístu a válce. Nicméně motor musí ven a být proveden několikrát výplach klikové skříně. Chybí nám Rosťa, proto úlohu formálního ředitele opravy, pana Lorence přebírá Jirka, který opravu kontroluje z křesla. A ještě ten maďarský policajt, který občas od radaru zajde za námi, pokývá hlavou a říká JAWA KAPUT ... Robert zjišťuje proč se to stalo a už to víme: MŮŽE ZA TO TEN PRAŠIVEJ LES!!! Robin je nucen zmazat fotky nafocené tam a vše se daří. Nakonec oprava: čistý čas 4h a frčíme dál. Robertův GO tým byl velice šikovný a motor zpívá jako stradivárky. Večer překračujeme hranice na Slovensko, resp, přímo na hranicích v obci Šahy kempujeme. Opět kemp sedmdesátých let. Správce konstatuje, že cenu za tieto chrobaky stanovíme komisonalne, v komisi zaseiedne majitel kempu, spravca a upratovacka. Dodává, že všetky tieto osoby je on sam a že sa nemusieme obavať, že by to bolo drahe. Zavola pry Čaputové, že som Zeman poslal hociakych motorkarov s chrobakmi. Kluci se ještě ptají, zda by se nedalo spát v chatkách v kempu( nechce se jim po té noci v penzionu stavět stan :) a starý odpovídá: Hej, dalo by sa, na stojáka, mezi robotníkmi, ak chcete :))) Konec rozprav, stavíme stany a vyrážíme na pivo.

pátek 15.8.

Zvažujeme co dál, letět jako včera, a dojet až domů a nebo to v poklidu dotáhnout na Mušov a výpravu ukončit, spočítat a oslavit tam? Druhá varianta vítězí a my se v podstatě zcela poklidně proplétáme Slovačí, Mochovce, Jaslovské Bohunice, za Kútama dáváme oběd a v podvečer parkujeme a kempujeme v Merkuru na Pálavě. Jdu koupit šampus. Kluci spočítají spotřeby, kilometry, rozpočítáme kempy, tankování, náklady, dáme večeři a zapijeme to. Přijel za náma Rosťa, tak je nás o jednoho hadráka víc. Bouchnul jsem šampus a poupravil si tu památnou větu důstojníků z dob dávno minulých: Pánové, bylo mi ctí s vámi cestovat. Zamáčkneme slzy a jdeme slavit :)