VELOR-EX-PEDICE ESTONSKO 2018

5 velorexů, 9 cestovatelů, 12 dní, 4000 km...

1.8.2018

Všichni účastníci se sešli na čerpací stanici ve Valči, která nám zasponzorovala referenční dotankování plných nádrží všech strojů, za účelem přesné evidence spotřeby paliva. Na valečském zámku jsme zase dostali od majitelů sponzorský oběd, zamávali jsme početnému davu diváků a podle plánu, ve 13 hodin ze Zámku Valeč odstartovali. První zastávka byla hned v Třebíči. Sponzoři z Agrimexu totiž nestihli start ve Valči a setkáváme se v Třebíči. Po rozloučení pokračujeme na Polnou, HK, a Trutnov. Po půl sedmé jsme dosáhli plánovaného cíle, kempu Dolce. Ujeto podle GPS 197,5 km, průměrná rychlost 48 km/h. Po cestě jsme se potýkali s jednou závadou, resp. tragédií. Ve Dvořákovic velorexu praskla litrová láhev slivovice, tudíž to za nimi smrdí jak za pojízdnou palírnou. Když to takhle půjde dál 12.8. jsme doma. Večer konzumujeme 12°Krakonoše, nevědouc ještě, že nás bude ráno bolet hlava. Také jsem s Robertem vlezl do vody zaplavat si, což jsme šli i ráno po probuzení. To už jsme ovšem za světla viděli, v jakém plavem zelenisku a užili si to tak o dost méně než večer :)

2.8.2018

Ráno se Rosťa ml. dožadoval zapsat do deníku, že mu tatík nechce půjčit deodorant na provedení tzv. truckerské sprchy, takže zaznamenáváme chladné vztahy v chládkovic dvojce :) Vyjeli jsme před devátou, ještě nakoupili v Trutnovějsme a z důvodu poznávání přírodních krás Krkonoš volíme trasu kolem Sněžky. Mladé Buky, Horní Maršov, Malá Úpa. Později dostáváme ohlasy a maily od lidí, kteří nás na vrcholu nafotili a mávali nám. Moc děkujeme. Probubláváme Polskem, stroje šlapou, střídáme dlouhatánské rovné úseky mezi lesy a i nám známé průjezdy obcemi po příšerných kostkách. To je fakt děs. Poznáváme některá místa z předloňské cesty. V 18h parkujeme v našem známem kempu, dokonce si nás zde pomatují a dostáváme slevu. Dosáhli jsme tedy plánované mety, jezero Lubniewice. Koupačka je tady opravdu boží, Domča s ml. Rosťou se hází do vody, Jiří se zlobí, že tady spát nechtěl a supí nad diskotékou nějaké mládežnické skupiny. Zřejmě nějaké sportovní soustředění omladiny. Sprcha, vyprání triček, pivko ... V 21h prodavačka zavírá bar, Rosťa se dožaduje ještě dvou piv, odpovědí mu je pisklavé: "cóóóóóóóóóóó?? BUTÁLKY!" a nekompromisní ukázání k ledničce. Takže pijeme lahváče, teda butálky :) V noci je klid. Ujeto 303km, průměrná rychlost 46,1 km/h. 6h 29 min jízdy. Do Svinousti zbývá 220 km.

3.8.2018

Vyrazili jsme na sever. Zastavili jsme se natankovat a Jirka zjistil až při tankování, že jede jen na výpary. Dokládáme fotografií plováku, ležícího v suché nádrži :). Poté Robert naboural při výjezdu z benzinky do Jirky a rozbil si světlo. Od té doby jede jako jednooký bandita. Pak jsem já (Ivoš), při otáčení do Jirky pro jistotu ještě nacouval, naštěstí jen leštivě. Také musíme zmínit, že Jirka má největší spotřebu a na kruháči v takovém jednom polském městě ztratil zátku od nádrže a musel se pro ni vracet, no a taky řešil závadu řazení. Robert pokukuje po okolních traktorech, z kterého by odcizil světlo, dokonce se za jedním rozběhnou, ale kdepak děda, dal tam za tři, šplápnul na to a odprcal jim před nosem. Jinak zatím bez problémů. U Štětína jsme se setkali s doprovodným vozem, s Alešem, který vyrazil až včera večer, a dojeli jsme v pohodě do Ústí nad Svinou. Nejprve jsme zajeli na pláž, koukli do moře na sinice a pak zajeli do města natankovat. Přijíždí za námi Češi, kteří zde jsou na kolech, svezem děti, pozdravíme se, nakoupíme v Biedronce a vrátili jsme se na pláž, kde jsme vydrželi do večera. Do moře jsem vlezl jen já (je to zelené, plné řas), ostatní si prý nechtějí přivodit úplavici :) Vyrážíme na procházku na maják a do přístavu, a rozhýbeme ztuhlé kosti. Ujeto 235 km. V půl jedenácté večer startujeme a posunujeme se 2 kiláčky do přístavu na check-in TT-LINE.

Balt_04

V jednu hodinu po půlnoci jsme odpluli trajektem Niels Dacke, společnosti TT-LINE, do Trelleborgu. Na trajektu proběhnem bezcelní obchod, nějaké pivko, restauraci a já spím s Domčou v kajutě, ještě s námi ml. Rosťa a ostatní v ní aspoň využijí sprchu a jinak spí na pankáče. Ve Švédsku, v Trelleborgu jsme přistáli v 7.15.

4.8.2018

Navrhuji jet kousek po pobřeží, vykoupat se, udělat nějaké fotky. Prvních pár desítek km tedy jedem "proti směru trasy", na východ na Ystad. Fotíme se, ale koupem jen nohy. Před Ystadem se stáčíme Švédskem na sever, po šoustkách, nádhera. Poté najíždíme na nějakou silnici "jedničku" a odsejpá to. Podle plánu jsme dorazili pod Varnamo, ujeto 302 km. Řesíme zda kempovat na divoko nebo v kempu. Převládá touha po osprchování vlků z koženkových sedaček, ač 50 km jsme ztratili hledáním místa na přespání, protože všechny pozemky zaplocené, "privat". Také jezero nás zklamalo, břehy zarostlé rákosem, později se dozvídáme, že je za 30 let největší sucho, vody nejmiň, co kdy bylo a pastviny bez dobytka, protoze nema co žrát. Suché lesy. Takže nakonec jsme skončili v kempu se záchodem, sprchou... Do Stockholmu nám zbývá 560 km, času máme dost.

V kempu se z dlouhé chvíle začala řešit vysoká spotřeba nejmenovaného velorexu. Poté zcela nekontrolovaně někteří účastníci zájezdu začali tento Bartesův velorex rozebírat. Rozborka skončila slovy Rosťe Chládka ml., stojícího zaraženě nad hadrákem: " ta hlava je v prdeli, wint zůstal na svíčce". Chvíle trapného ticha ... Náhradní hlava byla naštestí k dispozici, těsnění též, tak oprava nakonec nebyla složitá, zvládla ji jednotka mechaniků ve složení Chládek a Dvořák (obojí ml.) pod dohledem šéf mechanika pana Lorence (zlatý ruce = R.Chládek. st.)

V kempu nás přijel navštívit místní hajnej Fábera, a přivezl nám ukázat švédského "velorexe" - nákladní tříkolku na podvozku mopeda, něco jako rikšu, ale s korbou a nápravou vepředu. Jel na ryby, pozdě večer se pak stavuje i s rybou :)

20180804_103826 Balt_11

5.8.2018

Ráno vyjíždíme a jedeme po relativně hlavní a klidné silnici pořád kolem jezer. Vikingští bohové mě ztrestali za včerejší rouhání, že se vrtáme jen v Bartesově Velorexu. Ráno mi přestalo jít dobíjení. Oprava naštěstí jednoduchá, upadený drátek z dynamostartéru. Poté mi při zastávce u jezera Rosťa málem rozšlápl brýle. Jelikož on brýle neměl, tak bez brýlí na ty moje brýle neviděl. No dobrý, porovnal jsem si je, a jak říká Rosťa, stejně si chci pořídit nové. Zastavují u nás Češi s obytňákem a kolama. Cestují zde již 3 týdny a ještě 3 budou. Učitelský pár. Ty prázdniny jim upřímně závidím, i když tu výchovu harantů v dnešní době určitě ne. doporučují nám i kemp, který si dáváme za cíl. Vyrážíme a mám další závadu, tentokrát vážnou. Přestala řadit trojka. Po vteřině vyskakovala a zaskakovala, jet se nedalo, pokračoval jsem stylem 1-2-4. Odlehčuji stroj. Ale zhoršovalo se to. Asi zub nebo zboku ojebané trojkové kolečko v převodovce. Třeba to dojede ... nevím. Nakonec rada starších odsouhlasila výměnu motoru, protože pořád lepší mít v hadráku funkční motor a polofunkční mít v rezervě, než naopak.... V 17h dorážíme do kempu u města Askersund. Ujeto 270km. Zahájena výměna motoru a ve 20.05 ukončena zkušební jízdou, bylo to na první dobrou, jako u ferrari. Děkuji všem za spolupráci, jdu se vykoupat do jezera. Báječná koupačka.

Img_20180805_171104

6.8.2018

Ráno jsme vstali včas, ale v 9h, kdy pravidelně vyjíždíme, byl připraven jediný účastník, JIŘÍ BARTES, kterému tímto udělujeme pochvalu. Osud nakrmil kačenky a nakonec se odbrzdili i ostatní a v půl desáté jsme vyrazili. Dnešní cesta po včerejší highway jízdě naplánována "šoustkama". Co Vám budem povídat, NÁDHERA. Etapa kolem jezer, lesama a většinou pouze šotolinovýma cestama (ale perfektně srovnynýma). Průjezdy zatáčkama na šotolině, úúúúf, už víme kudy se jezdí švédská rallye a jak poznamenal Rosťa, vůbec se nedivíme, že mají Švédi nejlepší rallyové jezdce na světě. Při zastávce a prohlídce vodního hamru z roku 1620, jsme se mimoděk všichni shodli, že jsme si dnes shodně vzpomněli na Františka Bukáčka, když před lety v Boskovicích při jedné etapě, kdy jsme bloudili kolem Boskovic, na opravdu rozbité silnici chytil nerva ve stylu: " celej život si utrhávám od huby, okrádám rodinu, abych zrenovoval tento stroj a teď ho tady rozbiju na takové zk... (něco jako rozbité) cestě, po které navíc jedem už potřetí !!!". Některé momenty a hlášky se prostě nezapomínají. Ale opravdu, bez ironie, byla to zatím určitě nejhezčí vyjížďka expedice a krajina je zde opravdu překrásná. Rosťa ml. zpovídá jednoho Švéda, proč mají na 99 procentech aut přídavná dálková, většinou 3ks, pořádně velká nebo pak novodobé asi LEDkové čočky. Je zde dlouhá zima s dlohými nocemi a plno zvěře. S těmito světly to prý svítí tak o 100m dál a je to zde víceméně nutnost. Dojeli jsme 52 km před přístav ve Stockholmu, zakotvili jsme v kempu FARSTANAS. Ujeto 213km.

V kempu, který je už na nějaké laguně moře jsme na obzoru zátoky uviděli proplouvat very big loď, což Bartes okomentoval: Týýýý vole, to je obrovská loď. Hele trajekt sem přijel pro nás. Zavolej slečně Heřmánkové a dvakrát jí poděkuj!" Vybuchli jsme smíchem ale byl to zajímavý pohled. Koupačka je slaná, ale teploučká a příjemná. Zašli jsme do místní restaurace a dali si udělat burger. Ten byl dobrý i ne moc drahý, zato pivko zde vyjde na pouhých 150Kč :))

Kluci, Rosťa, Robin a Domča se zapojili do mezinárodního fotbalového utkání Švédsko+Jugoslávie versus Česká republika+Wales, terý skončil prohrou domácích 4:5. Gratulujem našim borcům :)

7.8. 2018

Dojíždíme 55 km do Stockholmu, kde chvíli bloudíme s roztrhnutím kolony na křižovatce. V praxi to vypadá tak, že jedete s velorexem po Stockholmu, tunely, křižovatky, vyjedete z tunelu a proti vám jede taky velorex :))) ... No ale nakonec jsme úspěšní a zastavujeme všichno na seřadišti VIKING LINE (pozn.: na seřadišti jsme jako první, na loď se pozděli dostáváme jako poslední ..., v programování na VUT se tomuto algoritmu říkalo zásobník). Taky nás zaujalo, že v přístavu byli jako návodčí muž a žena, muž měl ovšem sukni a žena kalhoty, viz foto. Protože jsme si nechávali fóra, máme čas a procházíme vyhlídky Stockholmu, dáváme si oběd v restauraci, kde se Osud neúspěšně snaží udat již několik let neplatné peníze, nakonec mu moc krásná servírka dává oběd skoro zdarma. Vypadá asi chudák hladově (Osud). Oběd výtečný a né drahý, za 100 SEK komplet menu formou bufetu, cokoliv, včetně pití a kávy se zákuskem. Nicméně přišel čas rozloučit se se Švédskem. V 16 hodin opouštíme Stockholm lodí MARIELLA a vydáváme se na dlouhou plavbu do Finska. Všichni máme kajuty, trajekt je plný restaurací, obchodů, heren a barů ... Ve 22:50 máme mezipřistání v Mariehamnu, hlavním městě souostroví Åland. Jdeme spát (kromě Rostě ml. a Dominika, kteří sledují babáče na konzertu ABBA revival).

8.8.2018

Ráno před vystoupením v Helsinkách snídáme bufetovým způsobem. Můžeme být v restauraci 2h a sníst a vypít co chceme akolik chceme. Co Vám mám říkat. Zeleniny, ovoce, maso teplé i studené, pečiva a sladkého, exotika ... Ufff, takhle se přecpat. Ochutnali jsme třeba i lososa s kaviárem, palačinky s marmeládou, zeleninu, švédské masové kuličky a zkrátka jsme se přežrali ... Když je to zadarmo, Ať se držka strhá. Jsme na 2 hoďky ve Finsku :). Zářez na pažbu :))) V 9.15 vyjíždíme z plavidla MARIELLA v Helsinkách abychom obkroužili 2 km okruh kolem přístavu a o dvě hodiny později najeli na další loď, VIKING XPRS, který nás přepravil do TALLINu. Takže 13.30 jsme v Estonsku. chvilku se prodíráme Tallinem, chtěli jsme se jít někam podívat, nakonec měníme plány, opouštíme Tallin směrem na jih a stavujeme se až ve městě Parnu. Je to jihoestonské přímořské letovisko, plné pláží. Navštěvujeme muzeum automobilů. Celká historie Moskviče, Záporožec/Latvija, ˇale i další skvosty SSSR, žigulíni, volhy, čajka. Moc hezké muzeum, majitel fotí pro změnu naše stroje :) Dále pokračujeme kolem mořského pobřeží a nocujeme až v 21h místího času (jsme +1h) u Lotyšských hranic v liduprázdném kempu v lese u moře. Paní správcová vládne perfektně angličtinou, já zjišťuji, že jsem s ájinou oproti předloňsku v háji a letošní tlumočník je Rosťa Chládek ml. Je fuckt dobrej:) A zase sprchy, záchod, večeře, pivko, je nám dobře

Balt_49 P1130067

9.8.2018

Vstáváme v 7 ho, protože Jirka vyhlásil odjezd na 8.30. Po snídani se loučíme s Estonským mořem, bohužel je zde pobřeží bahnité a nedovoluje koupání. Zastavujeme po cestě ješta na pláži, ale kvůli sinicím do vody stejně více jak po kolena nevlezeme. Aldy mrzí, že na benzínkách není estonské pivo. Chtěl si dovézt od každého státu něco ... Loučíme se s Estonskema přejíždíme do Lotyšska. Po nákupu v minimarketu zastavujeme u hostopody s nápisem 3.30 - IVoš navrhuje se za tuto cenu naobědvat. Že to nebyl nejlepší nápad, jsme zjistili po obědnávce. Za 3.30 nebylo v hospodě nebylo menu, ale snídaně, po objednání jídla, které probíhalo na 3x z důvodu, že šašlik a guláš nebyl v nabídce. Jídlo bylo studené, pivo točené z PET lahví a celkový dojem na lotyšskou gastronomii nespravil ani svítící vánoční stromeček na toaletě. Navíc nebyla dodána objednaná polévka. 2 účastníci zájezdu po požití oběda měli náběh na angínu (z důvodu studené stravy). Dle Jiřina by Zdeněk Pohlreich po návštěvě tohoto restaurantu nejspíše zemřel. Nicméně den by se dal charakterizovat dvěma větami: Snídaně v Estonsku, oběd v Lotyšsku a večeře v Litvě. A za druhé: ujeto 465 km, rekord letošní výpravy. Kempujeme až ve 21:30 v kempu ve městě Birštonas. Aleš, že zajede ještě 2km na benzinku pro studená piva. Vrací se se 14 plechovkama, jednu otevře, napije se a povídá: "Fuj, co to je?", napije se podruhé a povídá: "ježda, ono je to tmavý", pak začal zkoumat plechovku a ono to nebylo navíc ani alkoholický :)))). Zkrátka nakoupil nealkoholický nápoj, nasládlé chuti něco mezi kávou, karamelem a černým pivem. Ale bylo to pěkně studené :)))

Co se táče závad: Rosťa, 1x zažvejknuto, po chvíli se rozjelo samo. Závadu ponecháváme ve sledování. Osud: rozlomený hliník řadícího automatu. Vyměněno ze zásob servisní V3S Kangoo. Ještě musíme zmínit Jirkův trapný pokus o uplacení tajemníka, aby nepsal Jirkovi aspoň jedno tankování. Jirka je opravdu špatný ze svojí spotřeby (neví chudák, že mu v noci chodíme odsávat z nádrže) :))

Balt_56 Balt_22

10.8.2018

Vstali jsme opět brzy a před půl devátou vyrazili. V 11:30 jsme překročili hranici z Litvy do Polska, kde jsme zjistili, že je teprve 10.30. Jirka, udělal pokus a několikrát překročil hranici z PL do LT a zpět a opravdu se tam ta hodina někde objevuje a ztrácí. Stáli jsme tam skoro hodinu a nepřišli jsme na to, ale jelikož by nám pak ta ušetřená hodina chyběla, jeli jsme dál

:)))

Hodnotíme kladně stav polských silnic oproti stavu před dvěma lety, závady se nám dnes vyhýbaly a proto večer v půl osmé kotvíme v kempu ve městě Warka. Ujeto 432 km, bez problémů. Jen jsme ucaprtaní. Tyhle etapy přes 400km, to už není výlet. Jsme jako kombajnéři placení od hektaru nebo polští kamioňáci, nedodržující aetr... Uff. Rozpršelo se. Sedíme nyní při psaní reportu na zahrádce místní restaurace a venku zuří bouřka a déšť. Kéž by pršelo i doma.... Občas nám na stůl spadne nějaký opilý Polák, jinak pohoda. Fotky dodám později, zdraví Vás parta třebíčských velorexářů.

11.8.2018

Ráno balíme v dešti a pokračujeme v dešti až do odpoledne. Na benzince nás zaujme ALKOMAT - za 5 zlotých si můžete dýchnout a zjistit tak alkohol ... Třetí den v pěnách... K polským benzínkám ještě poznámka: Nadchli nás pumpy ORLEN, kterým jsme začali, podle Aldy, říkat párečkové benzínky. Jejich "paróžka se sosem amerikánskym" byl totiž opravdu výtečný hotdog, verzí, chutí a dresingů byl výběr, cena 5 - 6 zlotých, opravdu mňamka. Jen Alda zblajzl 4 za den a stále se dožadoval zastavit na párečkové benzínce :))) Večer protínáme hranice v Krnově a po řešení závady zapalování u silnice až do půl desáté, , dojíždíme do Leskovce, kde má být kemp. Ale v obci je třídení slavnost, všude plno. Ptám se policistů u silnice a směřují nás ke Slezké Hartě. Máme si najít sjezd k vodě, na kterém nebude zákaz ... Parkujeme po 22h, u Slezské Harty na divoko. Jak říká Robert, "na prasáka". Ujeto 446 km.

Balt_26

12.8.2018

Ráno vstávám v půl sedmé a řeším nedobíjející stroj. Měním uhlíky, vypadá to, že to bude ok. Pro jistotu měním z klokana i baterku. Balíme a vyrážíme, směr Paseky, stavujeme se v Pasekách u Olči, přijíždí Vlado s Luckou. Dáváme si kávičku a limču a záhy vyrážíme dál. Bokem, přes Boskovice a nám známou trasou ze srazů, míříme k Valči. Už bez komplikací a ve 14h tankujeme referenční tankování ve Valči a 14:15 končíme na zámku, kde máme od starosty obídek a kafíčko. Ujeto 202 km. Tajemník (Dominik), počítá km, spotřeby a vyhodnocujeme a zapisujeme poslední zápis na expediční střechy. Je konec .... děkuji Vám přátelé, bylo to moc fajn :)

Zakončím slovama Aldy, která nás celou výpravu provázela: very nice, beautifull, awesome!